PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
BURNT BY THE SUN - kapela, která pomáhala vybetonovat základy metalcoru před více jak deseti lety, nám konečně přijela ukázat, co se vlastně pod touto nálepkou ukrývá. Výsledek této prezentace opravdu nemá nic společného se současným chápáním tohoto žánrového označení, které v mnoha kruzích způsobilo přesunutí slova „metalcore“ do hudebních vulgarismů, kterými se častují německé spolky typu CALIBAN. BURNT BY THE SUN - to je tvrdý metalový základ, hardcorová intenzita a energie, brutalita, spousta kovové krve v žilách. BURNT BY THE SUN jsou zhoubným maligním melanonem na současné vypulírované a decentně opatkové tváři žánru. BURNT BY THE SUN je stará poctivá esence, která se nebojí koketovat se špinavým grindem. Tedy nic pro současné přísně vystylované metalcore kids.
Výtečným tahem tohoto večera bylo i to, že byl zasazen do kultovního prostoru, který nedávno oslavil čtyřicáté výročí undergroundového života. Z první hrající kapely, kterými jsou NULLUS SUM z Uherskobrodska, jsem sice neslyšel vše, ale z toho vzorku, který dolehl k mým uším, jsem si odnášel velmi pozitivní pocity. Ba co více, po dlouhé době mě překvapila domácí kapela, která opravdu stojí za povšimnutí. Nádherný, řezavý, ale přesto hladký zvuk kytary, celkem dynamická pódiovka, časté změny motivů, které však drží formu i myšlenku. Škoda snad jen, že rytmika jako celek není nápaditější a výraznější.
Američané nastupují záhy a překonávají mé nároky. Velmi intenzivní smršť, která drtí sluchovody, naprosto vynikající přibíjející rytmika a žádné hysterické pózy na pódiu. Tady se na to nehraje. Ba naopak. Šedovousý taťka Ted Patterson celou dobu při hraní spokojeně žvýká žvýkačku a trochu to působí, jakoby místo drcení šesti basových strun právě blafoval při pokeru. Nic to neubírá z mé jistoty, že právě tak je to správně. Někomu zkrátka stačí se postavit, hrábnout do strun a - je to tam. John Adubato naopak zaujímal po téměř celou dobu koncertu oldschoolovou polohu startujícího běžce, kytara mu sem tam křísla o podlahu a nad jeho hlavou pevně úřadoval Aaron Wolff z THE END, který na turné nahradil zakládajícího člena Mika Olendera.
Na konci setu jsem musel kapitulovat. BURNT BY THE SUN svým civilním setem zadupali veškeré současné newschool breakdownisty do země. Jejich intenzivní a bohužel i poněkud krátký set dokázal, že základy metalcoru jsou pevnou a poctivou prací, která není laciným módním závanem. Bohužel na návštěvnosti se skutečnost, že toto komando z New Jersey nepatří do nejnovější řady deathcorových rychlokvašek odrazila také. Jsem však přesvědčen, že více jak šedesátka posluchačů odcházela ze Strahovského kopce spokojena.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.